Žízeň je stav, který nastane, pokud se Vampýr včas nebo dostatečně nenakrmí. Žízeň má v první řadě dopad na psychiku Vampýra, ale při dlouhodobém žíznění se dostaví i fyzické projevy. Vím o případu, kdy dobrovolné odříkání si životní energie vedlo k nezbytnosti hospitalizace daného Vampýra, přičemž mu lékaři následně nedokázali pomoci, pouze zmírňovali následky. Ke zlepšení jeho stavu došlo až ve chvíli, kdy se nakrmil.

Přestože se konkrétní projevy Žízně liší Vampýr od Vampýra, většina z nás se shodne na dále zmíněných příznacích. Z počátku jde především o zdánlivě bezdůvodnou rozladěnost, sklíčenost, nechuť cokoliv dělat, roztěkanost. Pokud Žízeň trvá, schopnost soustředění se stále snižuje, stejně jako nálada - Vampýr upadá až do stavu blízkému depresi. Navíc se dostavují první fyzické symptomy: únava, slabost a malátnost (jako po dlouhé nemoci). Později může dojít k prudkému zvýšení citlivosti na světlo a zhoršení běžné noční nespavosti. Naše vampýří podstata se zkrátka všemi dostupnými prostředky snaží upozornit na nedostatek potřebné energie. Pokud se všechny varovné signály rozhodnete ignorovat, v rámci "úsporných opatření" se dočkáte oslabení některých svých zvláštních schopností.

Předpokládá se, že dlouhodobá Žízeň po sobě může zanechat trvalé následky, pročež by se jí měli všichni Vampýři vyvarovat. Nicméně největším problémem vždy byla a bude pro nově procitající, kteří si ještě pořádně neví rady sami se sebou, natož s Žízní a krmením. Naneštěstí právě je setrvávání v takovém stavu ohrožuje nesrovnatelně více, jelikož panuje důvodné podezření, že Žízeň může negativně ovlivnit jejich rozvoj. 

Neexistuje žádný rozumný důvod, proč by se Vampýr měl přestat krmit, nebo se o to pokoušet. V takovém případě vždy jde proti vlastní podstatě a důsledky takového hloupého počínání na sebe nenechají dlouho čekat.

Vampýr by skutečně nikdy neměl zkoušet zahnat Žízeň pitím vlastní krve. Nedávno jsem použila srovnání, že takové jednání je stejně nesmyslné jako snaha půjčit si peníze sám od sebe, protože v takovém případě jich máme stále stejně. "Autokrmení" je ve skutečnosti ještě horší, jelikož nezůstáváme na svém, ale sami sebe oslabujeme (ztrácíme například energii, která je použita na léčení způsobeného krvácivého poranění).

Zároveň se důrazně nedoporučuje pít krev zvířecí. Mne osobně k tomu vedou čistě kvalitativní důvody. Zvířecí krev zakoupená u řezníka je málokdy čerstvá, tedy obsahuje pouze minimální množství životní energie. Toto množství dále snížíte jejím převařením, které je naprosto nezbytné, protože zvířata jsou častými nositeli různých chorob. Přičteme-li k tomu nakonec fakt, že podmínky běžné pro velkochovy nejsou vysoké kvalitě životní energie právě nakloněny, nemělo by být co řešit. Jiní Vampýři dále tvrdí, že zvířata jsou snadno posednutelná démony a budete-li pít jejich krev, vystavujete se zvýšenému riziku posednutí démonem. Ať už se tomu rozhodnete věřit nebo ne, ujišťuji vás, že mizerná energie, kterou vám zvířecí krev nabízí, za žádné problémy nestojí.

Přestože Žízeň nelze ani uhasit ani zahnat příjmem fyzické potravy, je možné krátkodobě snížit její následky pomocí vybraných nápojů a potravin. Dobrou zkušenost mám s následujícími:

• masitými pokrmy (ideálně tatarský biftek z pravé svíčkové)
• kvalitními červenými víny
• výrazně barevnými džusy (konkrétně koncentrát z černého rybízu nebo brusinek)
• energeticky bohatými potravinami (hroznový cukr, čokoláda, energetické nápoje)

Kromě jídla a pití mi také hodně pomohl kvalitní spánek o několik hodin delší, než je pro mne obvyklé. Znovu ovšem upozorňuji, že všechny zmíněné prostředky pouze částečně řeší následky, ale nemají ani nejmenší vliv na jejich příčinu - Žízeň. Trpíte-li Žízní, s ničím neotálejte a nakrmte se!

Poznámky k upravené verzi 

Krmení krví je v textu výše vypíchnuto pouze kvůli jeho specifikům. Přestože to z článku nemusí být patrné, s Žízní se nepotýkají pouze tzv. sanguinariané (Vampýři, kteří se krmí přednostně právě krví), ale i ostatní Vampýři upřednostňující jiný způsob. Žízeň je na tomto způsobu zkrátka nezávislá - pokud se nekrmíte, časem se nevyhnutelně dostaví. Průběh Žízně se následně nemění přímo úměrně s dobou, po kterou jí Vampýr trpí. Její vývoj je naopak více skokový. Snad proto, že vampýří organismus má schopnost dobře se vypořádat s obtížnými podmínkami a umí šetrně hospodařit s tím, co má. Postupně se ovšem blíží situaci, kterou vhodně popisuje oblíbené rčení - kde nic není, ano smrt nebere.

Což mi připomíná další poznámku. Někteří Vampýři věří, že následkem opravdu dlouhodobé Žízně lze zemřít, jiní nikoliv. Osobně jsem neslyšela o případu, kdy by k tomu skutečně došlo, což ovšem znamená právě tolik, že já osobně tyto domněnky nemohu ani potvrdit, ani vyvrátit. 

Ideální situace samozřejmě spočívá v nepocítění Žízně po celý Vampýrův život. Účinnou prevencí není nic jiného než včasné vyhledávání vhodných Dárců a rozvoj schopnosti různých druhů krmení, abyste nebyli odkázání pouze na jeden (v nejhorším možném případě pouze na krev).

Původně jsem zde zmiňovala, že psychičtí Vampýři jsou oproti sanguinarianům ve výhodě, jelikož jsou-li dlouhodobě vystaveni Žízni, stávají se něčím na způsob energetického víru, a bez vlastního přičinění začnou nasávat energii z okolí. Dnes jsem si poměrně jistá, že nejde o výhradní benefit psychických Vampýrů (potažmo emocionalních atd.). Žádný Vampýr není omezen v tom, jak se bude krmit. Rozhodnutí je čistě na něm a v případě nouze tedy dojde k vtahování energie z okolí u všech Vampýrů. Výsledky se budou lišit pouze efektivitou tohoto nouzového krmení.