Dříve jsem považovala za velmi nevhodné, abychom se identifikovali skrze nezbytnost krmení se. Časem jsem si uvědomila, že je to v pořádku. Vampýři zkrátka jsou bytosti, které ke svému plnému duševnímu a fyzickému zdraví potřebují přijímat vitální energii ostatních. Jistě, naše podstata je mnohem komplikovanější, ale jednoduše vyjádřeno platí výše řečené. Bez ohledu na propastné rozdíly mezi jednotlivými Vampýry, něco máme všichni společné - potřebu krmit se a Žízeň, která se nevyhnutelně dostaví, je-li tato potřeba ponechána bez povšimnutí. 

Zatímco Smrtelníci si běžně vystačí s jídlem (zahrnujícím samozřejmě také jistý příjem tekutin) a spánkem, Vampýři musí navíc přijímat životní energii druhých. Frekvence, s jakou tak činí, se liší od Vampýra k Vampýrovi. Zohledněn je především výdej energie při použití našich "zvláštních" schopností, nezanedbatelná je také úroveň Vampýra - čím je Vampýr mocnější, tím lépe ovládá svou energii a dokáže ji efektivněji využít. To má za následek prodloužení období, po které se nemusí krmit vůbec. Další faktory ovlivňující periodicitu krmení jsou například kvalita přijímané energie a vnější prostředí, ve kterém se Vampýr pohybuje (například slunečnost). Někteří Vampýři se proto krmí pravidelně každý týden, zatímco pro jiné je obvyklá frekvence jednou za měsíc atd.

Není bez zajímavosti, že ani my Vampýři nejsme schopni pořádně vysvětlit, kde se tato potřeba "energie navíc" bere. Existuje mnoho rozmanitých snah o vysvětlení a je jen na vás, zda si mezi nimi najdete nějakou, která vám bude blízká, nebo přijdete se svojí vlastní.

Jelikož většina Vampýrů má minimálně v průběhu Procitání větší či menší problémy s přijímáním fyzického jídla, spekuluje se navíc také o tom, zda se ve velmi vzdálené minulosti Vampýři neživili čistě životní energií ostatních. Pravdu už se ovšem asi nikdy nedozvíme.

Poznámky k upravené verzi

Povedlo-li se mi nasadit vám brouka do hlavy ohledně otázky, proč se Vampýři vlastně potřebují krmit, jsem moc ráda. Původně jsem vás nechtěla ovlivňovat žádnou již vyslovenou myšlenkou, abyste měli neomezený prostor pro vlastní kreativitu. Nakonec jsem se ovšem přiklonila k druhé variantě, jelikož primárním účelem tohoto webu je poskytovat informace.

Pravděpodobně nejpočetnější skupinou Vampýrů, co se sympatií k jednotlivým vysvětlením týká, tvoří ti, kteří jsou přesvědčení, že naše potřeba krmit se je vyvolána příliš rychlým metabolismem. Podle nich naše tělo spaluje energii rychleji, než je schopno ji vytvářet. Chybějící část proto musí Vampýři doplnit skrze krmení se od druhých.

Trochu jiná varianta prakticky na totéž staví na představě, že zatímco má naše tělo stejné možnosti jako tělo Smrtelníka, využíváme příliš mnoha dovedností, které jsou Smrtelníkům prakticky cizí. Na to nám však naše tělo nedokáže poskytnout dostatek energie, tudíž si ji musíme sehnat sami. Zajímavým důsledkem této teorie je nová otázka k diskusi - je či není vampyrismus čistě psychická záležitost, existuje vazba na tělo?

Překvapivé velké množství Vampýrů naopak vnímá potřebu přijímání cizí energie jako onemocnění či dysfunkci svého energetického systému: životní energie buď není generována v dostatečném množství, nebo ji organismus není schopen udržet a ona bez užitku uniká do okolí (v nejhorším možném případě pak kombinace obojího). Jiní - obdobně smýšlející - zastávají názor, že vampyrismus sám o sobě není nemoc, ale až následek nějaké choroby (například virového onemocnění, které způsobí dědičnou genetickou mutaci).

Poslední skupinou tezí, kterou mám v úmyslu zmínit, je ta, kam spadají všechny teorie o neschopnosti Vampýrů přijímat specifický druh energie, jehož nedostatek si kompenzují krmením se od ostatních. Podle některých z nás jsme díky odlišné "konfiguraci" jemnohmotného těla (ať už je vrozená či získaná) odříznuti od energie Univerza, kterou běžní lidé sice v omezené míře, ale automaticky čerpají, aby se stala součástí jejich životní energie. A možná tu energii nejsme schopni přijímat, protože je nám cizí - pocházíme totiž z jiných světů...

Jak jistě vnímáte, nejde o plně oddělené celky. Některé teorie si navzájem odporují, jiné se naopak navzájem prolínají a doplňují. Snaží se o racionalitu, nebo jsou postaveny čistě na jedincově fantazii. Všechny mají společné snad jen to, že ke každé z nich existuje více či méně smysluplná argumentace poukazující na faktické nedostatky a logické chyby daného vysvětlení.

Popřemýšlejte v dlouhých chvílích o této otázce. Na rozdíl od některých jiných témat věřím, že v tomto případě má hledání pravdy smysl.