Žízeň & Krmení

Dříve jsem považovala za velmi nevhodné, abychom se identifikovali skrze nezbytnost krmení se. Časem jsem si uvědomila, že je to v pořádku. Vampýři zkrátka jsou bytosti, které ke svému plnému duševnímu a fyzickému zdraví potřebují přijímat vitální energii ostatních. Jistě, naše podstata je mnohem komplikovanější, ale jednoduše vyjádřeno platí výše řečené. Bez ohledu na propastné rozdíly mezi jednotlivými Vampýry, něco máme všichni společné - potřebu krmit se a Žízeň, která se nevyhnutelně dostaví, je-li tato potřeba ponechána bez povšimnutí. 

Pokud se ptáte, zde je jedno, od koho se Vampýr krmí, pak odpověď zní: "Jednoznačně nikoliv." Životní energie, což je možná již z jejího označení patrné, se liší od jedince k jedinci. A přestože i různým Vampýrům mohou různí Dárci vyhovovat různě, existují alespoň obecné zásady, podle kterých by se nezkušený Vampýr měl řídit, aby se při svých prvních pokusech vyloženě nespálil. S rostoucími znalostmi a zkušenostmi se následně může stále více a více spoléhat čistě na své schopnosti a intuici. 

Jak už jsem uvedla v článku Typy Vampýrů, tzv. sanguinariané jsou Vampýři, kteří získávají potřebnou energii primárně z krve svých Dárců. Dejte si pozor na špatnou interpretaci předchozí "definice" - sanguinariané se neživí krví jako takovou, ale energií v ní obsaženou. Ještě jinak řečeno, krev je pouhou nositelkou této energie. Co se samotného procesu krmení týká, zapomeňte na filmové vampíry vysávající své oběti do poslední popřípadě předposlední kapky krve. Filmy nejsou nic jiného než fikce určená k našemu pobavení a kousání do krku je nepostradatelný erotický prvek všech tématických snímků. Se skutečností nemá - doufám - nic společného (sami si sáhněte do svědomí).

V tomto článku trochu nepřesně nazvaném Pouto krve bych se chtěla věnovat jednak skutečně poutu, které vzniká při násobném pití krve od jednoho Dárce stejným Vampýrem, druhak spojení, které se vytváří mezi Vampýrem a jeho Dárcem vždy, bez ohledu na použitý způsob krmení.

Ani zdaleka ne všichni Vampýři se krmí krví. Naopak se mi zdá, že se tito dostávají - oproti ostatním skupinám, ve kterých dominují jiné způsoby získávání energie - do menšiny. Velmi početnou skupinou jsou psychičtí Vampýři, kteří nezískávají životní energii z krve, ale od svých Dárců si ji berou přímo. Mohou tak činit i bez vědomí daného jedince. Ten se následně cítí unavený, vyčerpaný a pokud to Vampýr přežene, může upadnout do nepříjemného duševního rozpoložení podobného depresi.

Žízeň je stav, který nastane, pokud se Vampýr včas nebo dostatečně nenakrmí. Žízeň má v první řadě dopad na psychiku Vampýra, ale při dlouhodobém žíznění se dostaví i fyzické projevy. Vím o případu, kdy dobrovolné odříkání si životní energie vedlo k nezbytnosti hospitalizace daného Vampýra, přičemž mu lékaři následně nedokázali pomoci, pouze zmírňovali následky. Ke zlepšení jeho stavu došlo až ve chvíli, kdy se nakrmil.