Předesílám, že sám nejsem s článkem spokojen. Již v diskusním fóru jsem se vyjádřil, že je to velké sousto. Mým cílem byla větší konkrétnost v oblasti, kde se všichni vyjadřují obecně, a zároveň i rozšíření oněch obecných informací, čehož lze dosáhnout asi jen zobecněním některých konkrétních situací. Uvědomuji si, že některé pasáže mohou vyznít samolibě. Věřte, že jsem se toho snažil maximálně vyvarovat. Avšak stále je to článek o schopnostech a vychází z mých zkušeností, což této snaze moc nenahrává. Tedy pojďme do toho.

Tak jako veškeré lidské schopnosti, mohou mít i ty vampýří u různých jedinců různou úroveň. Nevíme nic o tom, že by některé z nich byly někomu z nás zcela nedostupné, nebo že by poměr jejich úrovní nešel nějak změnit tréninkem. Nicméně nyní budu hovořit především o jedincích, u kterých ony fyzické schopnosti převažují.

Informace z kheperu.org

Asi již víte, že Michelle Belanger dělí (zejména pro účely House Kheperu) vampýry do kast. To nemá nic společného s nadřazeností a podřazeností (doufám), ale právě s rozložením schopností. Příslušnost ke kastám není zvolená, ale vrozená. Dokonce se tak prý narodíte i v příštím životě. Kasta Warriors (záměrně nechci překládat) se bezpochyby nejvíce hodí jakožto "jeden pytel" pro vampýry s převážně fyzickými schopnostmi. Pravděpodobně tento výraz budu používat v dalším textu i já, je přeci jen stručný a jasný.

Většinu článků o Warriors zpracoval Jason Crutchfield. Uvádí mj. něco v tomto smyslu: "Svět pro nás dává smysl pouze se zbraní v ruce." Dále rozvádí, že život je dnes pochopitelně jiný, než před několika málo sty lety - boje a potřeba fyzicky chránit již není na denním pořádku. Warriors se musí s dnešním světem vyrovnat, což se daří některým více, jiným méně. Samozřejmě i tak v nich zůstává silně zakořeněn smysl pro ochranu někoho či něčeho.

Dále píše o energii. Warriors si prý vystačí s "ambient or surface feeding", neboli řekněme krmením z okolí a povrchovým krmením. To první by mělo znamenat v podstatě chytání volné energie v přítomnosti více lidí, kde tedy dárce není konkrétní. To druhé značí zhruba krmení z lidí, se kterými je daný jedinec v nějaké interakci (zdaleka však není třeba fyzický dotyk). Sám jsem kdysi ve svém představovacím příspěvku na místním boardu uvedl, že si krmení neuvědomuji, ale často (zejména v dobách samostatné práce bez kolektivu) jsem měl neutuchající tendence vyhledávat lidskou společnost (a někdy jsem byl ochoten značně snížit požadavky na kvalitu). Takže se dá říct, že z vlastní zkušenosti mohu Crutchfieldovy informace potvrdit.

Warriors prý také mají nejsilnější energetický štít, který je velmi dobře chrání, zároveň je pochopitelně činí tak trochu energeticky natvrdlými. Sám nejsem příliš citlivý na energie, což má de facto za následek mimo jiné neschopnost rozeznávat vampýry či Jiné. Dle Crutchfielda s tím prý snad lze něco dělat - trénink záměrného oslabování štítu apod. Zabývá se také energetickou spoluprací s ostatními kastami, ale to už je na mě přeci jen moc.

Konkrétní schopnosti a jejich projevy

Zatímco na kheperu.org se najde dost informací o energetických specifikách a povahových rysech Warriors, o schopnostech a jejich projevech se tam mluví pouze ve velmi matných náznacích. Budu tedy spíše pracovat se svými zkušenostmi.

Musím říct, že slovo Warriors je nadmíru výstižné právě z pohledu schopností. Mnohde je uvedena síla a rychlost bez bližší specifikace. Představíme-li si je (v kontextu se slovem Warriors) jako schopnosti výhodně použitelné v boji, už je představa přeci jen bližší. Jde tedy o schopnost nad očekávání rychlých a razantních pohybů.

Pro ilustraci uvádím, že například nějaký běh na 1500 m je úplně v jiné dimenzi. I běžný lidský trenér vám potvrdí, že zde vstupuje do hry jiná stavba svalové hmoty, jsou třeba jiné metody tréninku atd. Netvrdím, že vampýr nemůže být dobrý vytrvalostní běžec, jen jsem přesvědčen, že to s jeho podstatou nemá nic společného. Když už by to muselo být, viděl bych ideální Warriorský běh tak na nějakých 20 metrů maximálně (zde by se projevila schopnost pár rychlých, razantních, avšak také vyčerpávajících pohybů; jen pochybuji o motivaci zápolících).

Pak je zde moment překvapení. Dostane-li se Warrior do situace, která jej zaskočí, obvykle reaguje pohybem či sérií pohybů, kterou ani on sám nedokáže zcela smyslově zpracovat. Jedná-li se o útok, moment překvapení se tak vzápětí obrací proti útočníkovi. Sám Warrior si mnohdy pamatuje příčinu reakce a následně moment, kdy již rychlý pohyb provedl. Podle mé zkušenosti se to nejmarkantněji projevuje, když je třeba se ihned přiblížit k osobě několik metrů vzdálené (je v ohrožení, padá apod.). V takové chvíli mi v paměti vždy zůstal počátek a konec pohybu. O prostředku nemohu říct, zda šlo o jeden přískok, tři delší, či krátký běh. O libovolném množství pozorovatelů nelze říct, že by věděli více, spíš naopak (nic nadpřirozeného, pouze nepozornost nebo překvapení). Při útocích se toto vyskytuje také, ale většinou pouze v počáteční reakci (kryt, možná protiúder). Dále už si situaci většinou plně uvědomuji (na druhou stranu již asi v plné míře nevyužívám vampýří schopnosti).

Řekl bych, že i standardně mám rychlejší a razantnější pohyby než ostatní. Neprojevuje se to ale tolik. Dá se to definovat jako nešetření rychlostí a razancí pohybů, někdy též nešetření pohybem jako takovým. Pár lidí už na to doplatilo, když si třeba nečekaně stoupli za mě, a já jsem se zrovna začal otáčet.

Každopádně jsem byl kvůli různým fyzickým projevům několikrát nařčen z upírství. Jaká drzost.

Ovládání strachu není přesný výraz

Docela zajímavá je výrazná emocionální plochost v situacích, kdy je přítomna nějaká fyzická hrozba – někdo útočí nebo už jde čistě o život (hrozící pád z výšky, bouračka). Zatímco není těžké mě třeba vytočit nevybíravým chováním, dohnat k žárlivosti nebo třeba nějak citově zranit, když mi někdo rovnou jednu vrazí, je to leda tak signál, abych začal něco dělat, ale emoce veškeré žádné. Nemůžu říct, že by mě nevykolejilo vůbec nic, ale pokud na "své straně" nejsem sám a dá se to tedy s někým srovnávat, obvykle je rozdíl stále vidět...

Toto se jednou i obrátilo v nevýhodu, když kamarád na horské silnici předjížděl kamion. Ze svého pohledu jsem měl lepší úhel, abych si všiml protijedoucího auta. Bohužel jsem tuto informaci sdělil emocí-prostým suchým tónem. Kamarád to proto považoval za jakousi formu britského humoru a pokračoval v předjíždění (prý by to normální člověk řekl "vyplašeně"). Najednou Avie, prudký návrat do našeho pruhu a asi 100m smyků ze strany na stranu. Jelikož jsem výsledek nemohl aktivně ovlivnit, byla to poměrně nová situace. Necítil jsem opět nic, jako by se mě to ani netýkalo. Podíval jsem se dolů na řeku a představil si, jak se asi proletíme, když prorazíme svodidla, na protijedoucí auta, do kterých to možná napereme. Přece si nebudu brát osobně, že sedím na "sedadle smrti" ve Škodě 105. Nakonec celkem pohoda, párkrát jsme obrousili svodidla a v protisměru se dva borci ťukli.

Je dost nepravděpodobné, že by mi bylo úplně jedno, zda někde exnu. Co se týče nějaké invalidity, určitě je to pro mě horší představa než smrt a už mi to rozhodně jedno není. Tohle není zdaleka jediný případ, kdy nejpravděpodobnějším výsledkem bylo vážné zranění nebo smrt. Nevím, zda se v podobných situacích projevuje nějaký prapodivný nadhled nebo snad 100% jistota, že se stejně nic extra nestane. Nad tímhle jsem se zamýšlel už dávno předtím, než jsem objevil první informace o vampyrismu. I kdybych nad veškerými fyzickými schopnostmi mávl rukou a prohlásil je za nadstandard v běžných lidských mezích, tohle bych se nebál označit za něco víc. Jsem si jist, že lidé bez rozdílu inteligence, pohlaví, věku, národnosti či fyzické konstituce docela dost prožívají, když jim jde o život (čímž o něj ovšem obvykle přijdou). Navíc kdyby se kdokoliv snažil fyzické schopnosti natrénovat, nikdy nemůžu vyloučit, že by ve finále dosáhl třeba i lepších výsledků. Zde se však bavíme o "dovednosti", jejíž trénink "od nuly" je zcela vyloučen. Modelové situace navodit nelze, nikdo jim neuvěří. Pokud se někdo naučí i v reálné situaci pomocí vůle potlačovat emoce nebo vypustit myšlenky na možné krajní důsledky, je to velmi obdivuhodné, může to být užitečné, ale je to něco úplně jiného - pravděpodobně též využitelného v jiných situacích (viz druhý odstavec níže).

Těžko říct, zda toto může být paralela s bájnou vampýří nesmrtelností. Je fakt, že jsem mockrát slyšel "Ty seš snad nesmrtelnej!" nebo "Kdy už si uvědomíš, že nejsi nesmrtelnej?". Snad kromě situace, o které jsem mluvil výše, může tento nadhled závratně zvýšit pravděpodobnost dosti nepravděpodobného přežití. Tak, jako nesmrtelnost ve smyslu věčného žití dnes vykládáme spíš jako dlouhověkost, dala by se možná nesmrtelnost ve smyslu obtížnosti zabití vykládat zhruba v tomto duchu. I když připustíme historickou existenci vampýrů s podstatně vyvinutějšími schopnostmi, těžko uvěříme tomu, že by jim průstřel hrudníku moc neuškodil a do rána zarostl. Co když je to právě o tom, že se tvářili, jako by se nechumelilo, protože se dotyčný netrefí, a v klidu se věnovali jeho eliminaci? (Takové úrovně jsem věru ještě nedosáhl.)

Naopak klidně dodám, že není-li nebezpečí bezprostřední, mám i já své mezery. Bavíme se především o situacích, kdy lítá rvačka ve vzduchu (a dost často k ní nikdy nedojde). Jde o výhrůžky a různé tanečky z druhé strany. Povětšinou jde spíš o sociální než fyzickou hrozbu. Je to klasická hra o nervy, a ta už předmětem jistého tréninku být může - ovládání emocí a potlačení jistých myšlenek je na místě. Kamenem úrazu je základní mužský přístup předem prohrané/vyhrané bitvy. Díky tomu dnes mnoho fanoušků bojových sportů sleduje pouze zápasy žen. Jde o to, že muž má tendenci předem hodnotit svoje šance v boji - vyhlížejí-li špatně, tak také zaručeně prohrát. V ringu se na to blbě kouká, v reálném životě ještě hůř.

V tomto jsem tak jako tak musel udělat velký pokrok (zejména kvůli práci vyhazovače), ale rozhodně ještě nejsem spokojen.

Snad je srozumitelné, v čem je rozdíl. Zkrátka jeden den někdo může padat hlavou dolů a být v klídku. Druhý den ho (bez dostatečné průpravy) může psychicky nalomit Ukrajinec, který mele mafiánské kecy. To první neovlivní, v tom druhém pomůžou zkušenosti, psychologie atd. Je to v podstatě běžná lidská dovednost.

Kde pochybuji o informacích z kheperu.org a kde se shodujeme

Předesílám, že za House Kheperu nebo Belanger nijak extrémně nestojím. Prostě jsem potřeboval zdroj teoretické omáčky a tahle byla docela použitelná. Trochu mi nesedí, jak velký počet členů Kheperu se ke kastě Warriors hlásí. U nás by jich bylo asi o dost méně, kdybychom se tady na boardu začali rozpočítávat. Je fakt, že díky rozdílné společenskoekonomické situaci je v ČR podstatně méně pravděpodobné, že se tito jedinci (zejména staršího data narození) dostanou k hledání informací o vampyrismu. Na druhou stranu jsem se z kheperu.org proklikal až k fotografii jednoho z členů, a ten mi trošinku nezdál. Dále se na Kheperu dost mluví o "triumvirate work", jakési energetické kooperaci tří jedinců z každé kasty. Trošku mě to vede k podezření, že se do ní někteří pasovali v rámci hry na třetího (a zdůvodnili to mečem po pradědovi, co mají na zdi).

Někde na kheperu.org nebo blízkém zdroji jsem se dočetl, že dokonce i bojové dovednosti a zkušenosti na jedince z kasty Warriors přechází z minulých životů. Existence či neexistence reinkarnace opravdu není předmětem tohoto článku, takže se do toho pouštět nebudu. Je fakt, že jsem párkrát zaznamenal schopnost dobrého použití zbraně, kterou jsem v tomto životě držel v ruce poprvé. Na druhou stranu sám mám vazbu na germánské předky (minimálně z matčiny strany). Dle některých ukazatelů jde o rytíře, takže vysvětlení může být i v jakési "genetické paměti".

Crutchfield se zmiňuje také o dosti obtížném začlenění Warriors do současné společnosti. Že někteří přesměrují svou přirozenou dravost do byznysu, jiní dělají přímo práci vyhovující tomuto modelu a řada z nich pak sklouzne mimo zákon. Řekl bych, že se s tím se mohu ztotožnit. Dle mého názoru dnešní uniformované složky (s výjimkou některých speciálních jednotek) naprosto nevyhovují značně autonomní osobnosti, čímž se příležitosti začlenit se redukují. Dost "podezřelých" jsem potkal v různých soukromých ochrankách, převážně jako vyhazovače nebo bodyguardy. Stejně tak řada jedinců, které jsem za Warriors považoval, už měla nějaký ten flastr v rejstříku. Je vidět, že někteří členové Kheperu volí nějakou "kancelařinu" jako hlavní činnost a tu "warriorskou" jako koníček či melouch. Momentálně jdu podobnou cestou, ale uvědomuji si, že mě to těžko někdy bude tak naplňovat, jako když jsem se věnoval ochraně osob jako jediné hlavní činnosti.

Pak je tu ten energetický štít a s tím související věci. Já osobně mám nevelkou citlivost vůči energii a ani ne příliš velké vlohy pro práci s energií. Sám jsem o tom dřív neuvažoval jako o štítu, spíš jako o dani za jiné schopnosti. Ale má to docela hlavu a patu, protože jsem si nevšiml, že by někdy někdo energeticky pracoval se mnou.

Fyzická odolnost a regenerace

O těchto vlastnostech se také kdysi mluvilo. Co se týče odolnosti, asi ji mohu potvrdit. Jednak mám zkušenosti s nepřílišným vnímáním bolesti nebo její značnou ignorací (případně úplnou ignorací v krizové situaci), jednak si pamatuji moment, kdy ztráta krve už poněkud přesáhla učebnicové množství, kdy už bych to opravdu měl poznat, ale skutek utek'.

Svojí regeneraci považuji za o něco rychlejší. Co se týče hojení různých zranění, možná už to ale dost hraničí s léčením pomocí energie. Třeba obdivuhodně rychlého zmizení drobného zranění v obličeji si už nejednou někdo všiml. To je ale samozřejmě místo, kde to člověku nejvíc vadí, tudíž na něj soustředí svou vůli - a vlastně uplatňuje energii k léčení. Naproti tomu odřené koleno, o kterém ani nevím, můžu mít zraněné dost možná stejně dlouho, jako kterýkoliv muž v mém věku.

Otázky a odpovědi

Jsou tyto schopnosti důkazem vampyrismu?
Podle mě nejsou. Ale které jsou?

Je vampyrismus jediným vysvětlením?
Ne. Jednou z možností je samozřejmě i ta genetická varianta. Uvážíme-li, že by se spící geny germánských válečníků třeba potkaly s dalšími a v jednom člověku se probudily fyzicky i psychicky více než v předchozích generacích, dávalo by to smysl. Dokonce i nadhled nad samotnou hrozbou smrti by se dal vyložit dlouhodobým vlivem mytologie předků (hrdinská smrt jako jediná možnost, jak se vyhnout "peklu"). Ale i tahle genová teorie má svoje mouchy nebo by se dala obdobně aplikovat i na jiné typy vampýrů. Nechť si každý vybere.

Znám nějaké další Warriors?
Domnívám se, že ano. Zde na fóru se ke schopnostem ve stylu Warriors, pokud vím, nikdo zcela nehlásil. Možná by zapadala jedna členka útočiště, ale nic netvrdím. Osobně jsem potkal pár jedinců (převážně mužů), kteří ve mně vyvolali dost silné podezření. Pochopitelně jsem jim ani při delší spolupráci nepoložil žádnou otázku, která by obsahovala slovo "vampýr".

Jsou v článku zahrnuty i jejich zkušenosti?
Částečně ano, ačkoliv to tak nevypadá. Jde o to, že o jejich zkušenostech mám povětšinou spíš dějové informace z vyprávění, občasně i z něčeho, co jsem viděl. Málokdo, a podobní jedinci zvláště, se však zpovídá dostatečně komplexně. Tudíž jejich zkušenosti nepopisuji, spíš je využívám jako inspiraci ke zobecnění.

Co když takovou skladbu schopností mají pouze muži?
Podle některých náznaků ve fóru nemohu soudit, ale domnívám se, že tomu tak není. V reálu skutečně žádnou ženu vážně nepodezřívám. Jít po různých drsňačkách se ukázalo jako slepá ulička – v podstatě to má nakonec stejnou logiku, jako podezřívat z vampyrismu borečka, který neustále dělá bububu na všechny okolo. Tedy muži v této kategorii se obecně snadněji potkávají a identifikují. Já osobně muže vyškrtnu z podezření (nebo podezření získám) už na základě vzhledu. U žen toto nedokážu - samotný podkožní tuk, který u muže spíš napoví, u žen naopak velmi mate. (Věřte mi, třeba z té mojí občas vypadne taková rána, že se i já divím, a na žádnou rychlomilu zrovna nevypadá.)

Takže hromotluci, pořízci a tak?
Ano, tak přesně takové vždy vylučuji. Netvrdím, že nemohou mít jisté bojové kvality, ať už dané zkušenostmi, nebo chytrým využitím hmoty. Jen je nepovažuji za příslušníky kasty Warriors. Rychlost nebo obratnost není jejich parketa, což sami vědí. Dalším faktem je, že jejich efekt je spíš psychologický, než praktický. Nakonec proč asi pánové z různých zásahovek vypadají úplně jinak? Jenom většinou nejsou veřejně k nahlédnutí bez poněkud zkreslujících mundúrů. Asi si naběhnu, ale mám-li jmenovat někoho veřejně známého, byl by to třeba Stanislav Gazdík - bývalý člen elitní jednotky cizinecké legie a instruktor FISFO. Toho bych na Warriora tipoval dost silně. Fotek v relativně normálním oděvu je všude možně dostatek, tak si můžete přiblížit představu, jak je to s tím goriláctvím u Warriors, případně také u zásahovek, skutečných bodyguardů a dalších podobných skupin.

Na druhou stranu nezapomínám na to, že ani mužská těla nelze rozčlenit dle katalogu o několika modelech. I zde mohou být dosti nejednoznačné tělesné stavby a výjimky, jež potvrzují pravidlo (ať už v jednotkách nebo u Warriors).

Je tedy Warrior neporazitelný běžným člověkem?
Ne, a je-li chytrý, ani by to o sobě netvrdil. Nakonec různým fiktivním upírům jsou přisuzovány mnohem rozvinutější schopnosti, ale často také smrt rukou člověka. I v reálu může být příčinou smrti či úrazu řada věcí. Ať už zbytečné přecenění kvalit soupeře, nebo jeho skutečné bojové zkušenosti a kondice, které převáží nad vlivem schopností. Dále si umím dost živě představit, kterak je Warrior zmuchlán nějakou pěknou gorilkou v nedostatečném prostoru. Svou roli mohou sehrát i další vlivy prostředí, zbraně nebo jiné předměty jako zbraň využité.

Přirovnám to asi takto: Výstřel z pistole ráže 9mm má větší účinek než úder pěstí. Vyrazí-li pan Vomáčka s pistolí pod bundou, stále však nemá záruku, že ho někdo nezabije holou rukou. Vyrazím-li s vampýřími schopnostmi, stejně mě může dostat někdo, kdo je nemá. Já i Vomáčka akorát máme dobré prostředky k tomu, aby se tak nestalo, ale tím to končí.

Nejsou tyto schopnosti akorát výsledkem praxe bojových umění?
Osobně používám BU spíš jako zaklínadlo, jelikož nejde použít slovo vampýr. Běžný člověk sice standardně žije v realitě, ne však v případě boje nebo ochrany osob. Chce všude vidět nabušence nebo špekouny. Po pouhé zmínce o BU se přesouvá do jiné části fikce, třeba do kung-fu filmů, které sledoval. Pak už se třeba dá nasměrovat zlatým pravidlem, že pravda je někde uprostřed. Teď netvrdím, že jsem se žádnému BU nevěnoval. Jen řekněme, že celkový počet tréninkových hodin a časový odstup nenasvědčují tomu, že by bylo alfou a omegou všeho.

Obecně bych řekl, že někteří mohou být držiteli mistrovských stupňů, jiní zas nikdy žádný trénink nenavštívili. Pochopitelně karty jsou rozdány tak, že většina něco alespoň na chvíli zkusí. BU se pravděpodobně jeví jako nejpravděpodobnější možnost kultivace schopností. Ne vše je však pro vampýra vhodné, a tak efekt BU může být stejně tak dobře i nežádoucí. Ale to už je na samostatnou polemiku.

Uvědomují si Warriors obvykle svou podstatu?
Chtělo by se říct, že drtivá většina ne. Opravdu pravděpodobně nevstoupí do fóra o vampyrismu, dost možná v souvislosti se sebou nevysloví slovo vampýr nebo upír. Dle mých známostí zkrátka nějaké "hledání pravdy" není činností, kterou by se běžně zabývali. Zejména v oboru privátní ochrany osob je na západě zcela jiná (finanční) situace, takže z ní vyplývají i jiné volnočasové aktivity (pokud vůbec nějaké).

Ale asi by to byl až příliš zjednodušený pohled. Možná si uvědomují, že jsou zkrátka "něčím odlišní", přestože to nijak nenazývají (nebo nazývají a dosud o tom nevím). Při hlubším zamyšlení si na náznaky něčeho takového vzpomínám - ať už se jednalo o nějaké projevy "podezřelých" mezi sebou, nebo třeba poněkud nadstandardní chování ke mně. Už se mi i poštěstilo s někým takovým na toto téma mluvit, i když jsme stále zůstali v obecné rovině. Nicméně jinak lze veškerou 
vzájemnou komunikaci označit spíše za šetření slovy, komunikaci k tématu rovnou za jinotaje nebo bobříka mlčení, a tak asi ještě dlouho nic bližšího nerozlousknu.

Jaké je moje pojetí vampyrismu?
Momentálně asi nepříliš populární. Narážím na to, že dle mého názoru se člověk vampýrem rodí, nebo se jím z ne zcela jasné příčiny stane. Neberu vampýří podstatu jako otázku praktikování čehokoliv. Nevidím logiku v tom, že by jedinec musel něco konkrétního dělat nebo rozvíjet nějakou konkrétní dovednost, aby byl "něčím" (a teď nemyslím povolání). Zda by to dělat měl, aby mu to "něco" bylo prospěšné, je už otázka jiná.

Ostatní přístupy samozřejmě akceptuji a nemohu vyvrátit, jen jsem považoval za férové uvést ten můj.

Nejde přeci jen o vychloubání?
Můj cíl je jiný, ale nemusí to vždy vyjít. Na druhou stranu vezměte v potaz, že je sice řeč o jakýchsi schopnostech daných "shůry", ale ne o hmotném či hmatatelném výsledku vlastní praxe, o kterém mluví jiní. Sice říkám, že na mě něco spadlo, ale de facto nemám sebemenší tušení, jak to rozvíjet nebo kultivovat. Na rozdíl od členů, kteří se svými schopnostmi věrohodně a cílevědomě pracují, se tedy z jistého úhlu pohledu nemám vůbec čím chlubit.

Jsem méně vampýr než ostatní?
No, nebudu nikomu nic vyčítat, protože i na zahraničních webech se dočtu maximálně tolik, že existuji.

Může to být nejen menší množství informací, ale přímo něčí názor, který mu neberu. Já na tom slově "vampýr" až tak nebazíruji. Stále jej beru jako používaný výraz, který se zkrátka uchytil. Označuje skupinu na základě něčeho, co mají obsažení jednotlivci společného. Ačkoliv se vyskytují i značné rozdíly, ty společné znaky stále jsou, a tak tento výraz dál používám jak pro sebe a podobné, tak pro jinak profilované jedince.

Splňuje-li něčí definicí vampýra právě ten, kdo praktikuje pokročilé vampyrické techniky, vlastně je logické, že má opačný názor.