Existují závazná pravidla slušného chování, která by měla být respektována všemi členy naší komunity. Skutečnost je ovšem poněkud jiná. Snad proto, že pokud nejste do dění v komunitě nijak zapojeni, pouze se scházíte s několika svého druhu v oblíbeném baru či čajovně, není třeba se etiketou příliš zabývat. Rovněž v některých klanech vládne natolik uvolněná atmosféra, že není třeba se společenskými pravidly zatěžovat.

Přesto existují místa, kde se naopak na slušné chování klade velký důraz (například soukromá Útočiště). Pokud se na takovém místě dopustíte výraznějšího faux pas, může se vám stát, že tam příště již nebudete vítání. Proto ve chvíli, kdy přicházíte do komunity, jejíž zvyklosti neznáte, je nanejvýš důležité nedostat sebe ani její členy do nepříjemné situace. Pokud se přidržíte níže uvedených pravidel, rozhodně nic nezkazíte. Maximálně si vysloužíte vlídný úsměv a ujištění, že takových formalit není třeba.

Myslete prosím na to, že nikdo vám nedá druhou šanci udělat první dojem! 

Třebaže my Vampýři nejsme ti romantičtí hrdinové z filmových pláten a televizních obrazovek, jistá aristokratičnost s námi není spojována náhodou. Samozřejmě záleží na mnohém (od nás samotných, až po situaci, ve které se nacházíme), ale obecně platí, že náležité chování by nám mělo být vlastní. Ostatně jsme v naší lehké odtažitosti zdařile maskované za zdvořilou rezervovanost jedineční. 

Dodržování etikety v komunitě, ať už to při pohledu zvenčí může vypadat jakkoliv, není otázkou ega. Jde o způsob, jak se vymezit ve vztahu k méně známým (popřípadě zcela neznámým) jedincům tak, aby byl zohledněn náš i jejich "stav" a minimalizovány případné nepříjemnosti. Kdo něco takového zažil, dá mi jistě za pravdu. 

Existují rovněž pravidla pro Smrtelníky, kterým je dovoleno navštěvovat místa určena primárně Vampýrům (například Útočiště). Tyto zásady chování ovšem nejsou všeobecně platné, vztahují se pouze ke konkrétním místům. Pokud se se svým Dárcem chcete dohodnout na nějakých osobních zásadách, můžete. Mělo by však jít o vůli a kompromis obou. Vynucování jakéhokoliv chování "hrubou" silou pouze ukazuje na nedostatek přirozené autority na straně Vampýra.

Respekt & běžný společenský styk

Respekt je základním kamenem, na kterým vampýří etiketa stojí. Respekt, který Vampýr prokazuje a který je mu prokazován, je přímo úměrný pohlaví, věku, znalostem, schopnostem, zkušenostem.

Pohlaví

Etikety Vampýrů a Smrtelníků se sice zdánlivě shodují v úctě k ženám, ale je třeba zde vidět výrazné rozdíly v pozadí. Zatímco lidská úcta k ženám vzpomíná doby minulé, kdy byla žena pouze křehkou bytostí, o kterou je třeba pečovat ("něžné pohlaví"), ale které zároveň nemá smysl poskytovat vzdělání a volební právo, Vampýři mají své ženy skutečně v úctě. Ve společenství Vampýrů žena byla, je a bude vůdčí silou, hybatelkou věcí. 

Vampýr se vždy podřídí přáním ženy (Vampýrky) na stejné společenské úrovni, i kdyby byl mnohem mocnější než ona sama. Přání níže postavené ženy pro něj nejsou závazná, ale přesto na ně bere ohledy.

Věk

Mladší Vampýr prokazuje úctu staršímu. Ovšem vzhledem k tomu, že Vampýři obecně vypadají na svůj věk mladistvě, je třeba výrazného věkového rozdílu, aby toto pravidlo mohlo být úspěšně aplikováno. 

Moc 

Není snad vůbec třeba připomínat, že Vampýrům, kteří oplývají mnoha znalostmi a jejichž schopnosti jsou na výrazně vyšší úrovni, než schopnosti ostatních, je prokazován náležitý respekt. Většinou jde o vůdčí osobnosti lokálních komunit, Mentory, rádce. To jsou Vampýři, o kterých mluvíme jako o výše postavených, přestože jejich společenský status nemusí být zvlášť zajímavý. 

Poznáte je pravděpodobně pouze podle toho, že je mají mnozí další v úctě a váží si jich. Za ty nejlepší hovoří jejich skutky. Oni sami by se nikdy nesnížili k tomu, aby si respekt ostatních vynucovali poukazováním na svoji moc.

Několik konkrétních pravidel

Nikdy nerušte Vampýra, zatímco se krmí! 

Při chůzi náleží pravá strana vždy váženější osobě. Výjimkou je, pokud muž doprovází dvě ženy. V takovém případě jde uprostřed, přičemž žena starší či výše postavená jde po jeho pravém boku. Existují dvě teorie vzniku tohoto pravidla: jedna říká, že jde o zvyk chránit srdce toho důležitějšího z páru, druhá jej zdůvodňuje tím, že štít byl zpravidla nošen v levé ruce, proto chráněná osoba chodila kvůli možnostem použití od jeho držitele vpravo. 

Představuje se vždy nejprve "níže postavený" Vampýr "výše postavenému", teprve poté naopak.

Podnět k hovoru by měl vždy pocházet od výše postaveného Vampýra. Pokud se k jeho zahájení nemá, je slušností se zeptat, zda s ním můžete o něčem mluvit.

Nedívejte se jinému Vampýrovi dlouze do očí, pokud tím nic nesledujete. Takový pohled může být chápán jako známka neúcty až pohrdání, v extrémních případech jako akt agrese.

Poznámky k upravené verzi 

Přestože jsem v článku Postavení Vampýrů v rámci komunity zpochybnila pravdivost rozdělení Vampýrů na Vyšší, Starší atd., neznamená to, že v naší komunitě někteří nezastávají váženější pozice, než ostatní, že neexistují žádná pravidla upravující náš společenský styk. Proto jsem z článku o vampýří etiketě vypustila pouze pasáže, které hovořily o prokazování respektu na základě rodokmenu. Všechny ostatní považuji za stále platné.

Někteří se mne ptali, zda vampýří etiketu sama dodržuji. Pro vás zvědavé: ano, dodržuji.