Procitnutí je proces, kterým musí projít všichni Vampýři (kromě Přeměněných), aby došlo k pomyslné "aktivaci" jejich vampýří podstaty. Procitnutí obvykle nastává ve většině případů v období adolescence, tedy mezi patnáctým/šestnáctým a osmnáctým/jednadvacátým rokem života.

Přestože procitnutí v pozdějším věku je považováno za nepravděpodobně, podtečení dolní hranice naopak není vůbec neobvyklé. Ostatně dle mých zkušeností se zdá, že Procitnutí začíná často již v pubertě, v období adolescence si pak daný jedinec pouze uvědomí, že jím prochází. Procitnutí může předčasně nastartovat abnormálně velké psychické vypětí, traumatizující zážitek, zkrátka (dlouhodobá) extrémní zátěž, která vyžaduje, aby ze sebe daný jedinec vydal naprosto všechno.

Délka a průběh Procitání je čistě individuální záležitost. S jistotou nemohu tvrdit ani to, že ho nejde žádným způsobem uspíšit, zpomalit či krátkodobě pozastavit. Setkala jsem se ovšem s jedinci, kteří jej plně potlačili. Zůstává otázkou, zda by nyní byli schopni jej znovu spustit, nebo zda už navždy zůstanou latentními Vampýry. Existují přirozeně zastánci obou teorií.

Pak už se dostáváme k tomu, že neexistuje typický průběh. Procitnutí může začít ze dne na den v plné síle, nebo se pomalu rozjíždět a pozvolna plynout, takže si nějakou dobu ani nevšimnete, že se něco děje. Zatímco někdo procitne během pár měsíců, u jiných se Procitnutí může vléci dlouhé roky. A i když pro některé jedince představuje pouze více či méně nepříjemné obtíže, jiní mohou Procitnutí doslova protrpět.

Podle čeho usuzovat, že procitáte? Klasické "příznaky" jsou zvýšená citlivost na jasná a ostrá světla, porucha spánku (noční nespavost), mohou se dostavit silné bolesti hlavy, neznámá a nevysvětlitelná onemocnění, potravinové alergie, kterými jste nikdy předtím netrpěli (a později opět trpět nebudete)... Z psychických příznaků zmiňme alespoň nezvyklou fascinaci vampýří tématikou a krví, zvláštní sny, tzv. mimotělní zážitky. Někdy se vyskytnou i příznaky bipolární afektivní poruchy (dříve známé pod pojmem maniodeprese); kolísání nálad ovšem není řízeno žádnou psychickou poruchou, ale tím, zda je Vampýr nakrmený, nebo žízní. 

Na tomto místě bych ráda připomněla, že i kdybyste trpěli všemi vyjmenovanými symptomy, není to důkaz toho, že jste Vampýr a že jde o Procitnutí. Puberta/adolescence je náročné období pro všechny bez výjimky. Proto si dejte pozor, aby vaše "Procitnutí" nebylo jen projevem skrytého onemocnění. Chcete-li mít jistotu, platí, co jsem uvedla v článku Poznání vlastní podstaty: najděte někoho, kdo vaše podezření potvrdí, případně vyvrátí.

Ještě musím zmínit, že se v průběhu Procitnutí začnou projevovat vaše dosud skryté schopnosti a nevyhnutelně také potřeba krmit se (a Žízeň, pokud včas nezačnete). Snažte se obojí dostat pod kontrolu. Vypozorujte, jaký způsob krmení vám vyhovuje nejlépe a zdokonalujte se v něm. Žíznit se nedoporučuje v žádné fázi vampýřího života, tím méně, pokud procitáte. Rovněž věnujte pozornost záhadným událostem, které se kolem vás možná začnou množit. Je dost pravděpodobné, že je způsobujete vy. Proto je nezbytné, abyste co nejdříve začali pracovat na ovládnutí nových dovedností. V počáteční fázi můžete být občas nebezpeční nejen okolí ale také sobě. Buďte opatrní.

Poznámky k upravené verzi

Někteří Vampýři jdou v určování hranic Procitnutí ještě mnohem dál a tvrdí, že pokud neprocitnete do svých 21 (u žen) respektive 23 let (u mužů), zůstanete již navždy latentním Vampýrem (pokud vás jiný Vampýr nepřemění). Je poměrně těžké zaujmout k tomuto tvrzení rozhodný postoj. Za dobu mého působení na vampyres.cz jsem se setkala se staršími osobami, které věřili, že začaly procitat "pozdě". Ovšem vždy můžete vznést protiargument, že ve skutečnosti k tomu došlo dříve, pouze si "pozdě" všimli. Rozhodnutí je v tomto případě pouze na vás.

Při pohledu zpět a znalosti osobních příběhů jiných mám neodbytný pocit, že hloubka a dopady Procitání jsou přímo ovlivňovány chováním daného jedince. Zdá se, že ti, kteří se při prvních náznacích něčeho "podivného" začnou zajímat o to, co se děje, zpravidla svoji skutečnou podstatu odhalí velmi záhy. Následkem toho mají tendenci o sobě zjišťovat více informací, zkoušet a prověřovat. Průběžně procitají zároveň na obou frontách - fyzicky i duševně - a později nemusí jednu z těchto stránek dohánět (vždy jsem slyšela pouze o té psychické), takže se nedostávají do takového stresu a vypjatých situací.

Naopak tomu bývá u jedinců, kteří nad prvními příznaky mávnou rukou, ať už je k tomu vede cokoliv (nedůvěra, špatné pochopení situace, obavy...). Tito Vampýři následně více či méně náhodně odhalují další ze svých stránek. Málokdy o nich vědí cokoliv určitého, nedokáží je správně uchopit, natož ovládat. Dochází k prohlubování rozdílu v úrovních dosažených v rámci fyzického/psychického Procitání. Kupí se nezodpovězené otázky, podezření, obavy. Na psychiku je vyvíjena nadměrná zátěž, která se nakonec může projevit jako různá psychosomatická onemocnění zmíněná výše. A po tom všem je stejně třeba vyrovnat "skóre". Vampýr zjišťuje, že s přihlédnutím k nově zjištěným okolnostem se začíná ubírat trochu jiným směrem. Jenže je toho před ním "najednou" tolik...

Jaké z toho plyne ponaučení? Netrvejte na tom, že musíte hned teď vědět, zda jste či nejste Vampýr, ale máte-li pro něco takového podezření, zajímejte se o tématiku. Načerpejte informace, povídejte si s ostatními, sdílejte zážitky a pocity. Ne, až se vaše obavy/naděje potvrdí či vyvrátí. Zabývejte se sami sebou hned. Věřte mi, ať už bude závěr jakýkoliv, tenhle vklad do budoucna oceníte bez ohledu na výsledek.

Poslední poznámka. V celém článku jsem nezmínila jedince, kteří se již procitlí narodili. Takoví jsou považováni za raritu, ale údajně skutečně existují. Osobně nikoho takového neznám, ale to není (a nemá být) žádným argumentem, tedy to tak prosím nechápejte. Co vlastně znamená narodit se procitlý? Z mého pohledu uvědomovat si plně vlastní podstatu od příchodu na svět, mít k dispozici všechny schopnosti. Na druhou stranu ovšem tedy i potřebu krmit se... 

Jedno z vysvětlení tohoto fenoménu je zcela prozaické. Daný jedinec se ve skutečnosti procitlý nenarodí, ale je od útlého věku velmi pečlivě a citlivě veden svými "opatrovníky", takže později nabude dojmu, že takový byl odjakživa. Ale jak už jsem zmínila, je to pouze jedno z možných vysvětlení.