Jelikož nežijeme v realitě filmového plátna, kde mají vampíři vysunovací zuby, běžně jsou schopni létat a sluneční svit je spálí na popel, je poměrně těžké zodpovědně prezentovat řešení otázky, jak poznáte, zda jste Vampýr (pro vysvětlení rozdílu mezi termíny Vampýr, vampír a upír prosím nahlédněte do FAQ). Přesto se o to pokusím.

Pro vaši představu uvádím pár charakteristik Vampýrů, které se u běžných zdravých Smrtelníků nevyskytují. Nepovažujte je prosím za ucelený výčet. 

Pokud jste pojali podezření, že patříte mezi Vampýry, máte zhruba dvě možnosti. Můžete se spolehnout na své instinkty a prožijete život ve víře/přesvědčení, že tomu tak skutečně je, nebo vyhledat jiného Vampýra, který vaši domněnku buď potvrdí, či vyvrátí. Rozhodnete-li se pro druhou možnost, nezapomínejte, že hledáte někoho zkušeného, jelikož musí být schopen rozpoznat i energii ne zcela procitnutého "kolegy". Jiný čerstvě procitající Vampýr, který sám v sobě ještě tápe, vám v tomto směru zpravidla nepomůže, přestože v jiných ohledech si můžete být naopak užiteční.

Na Internetu narazíte na jedince, kteří tvrdí, že jsou schopni rozpoznat vaši podstatu i na dálku, bez jediného přímého kontaktu s vámi. Můj postoj vůči nim (vycházející z experimentů s několika takovými osobami) je negativní. Ponechám ovšem na vašem vlastním uvážení, zda se rozhodnete jim věřit či nikoliv. Ostatně vždy je tu šance jedna ku jedné, že se trefí. *usměje se* Na rozdíl od některých Vampýrů ovšem nevěřím, že určit vampýří podstatu dokáže jedině jiný Vampýr. Vampýři se navzájem poznávají dle specifické energii, kterou kolem sebe šíří (pokud se ji nerozhodnou maskovat). Zkušení lidští mágové s dostatečnými zkušenostmi, popřípadě jiní Jiní (např. Lykantropové) mohou být rovněž schopni tuto energii identifikovat.

Chápu, pokud jste rozmrzelí, že jste zde nenašli jednoznačnou definici vampyrismu, z níž byste jednoduše odvodili, zda patříte mezi nás. Život není tak snadný. Než ale naleznete někoho, kdo vám pomůže zodpovědět otázku ohledně vaší podstaty, několik doporučení bych pro vás měla.

Předně se sami sebe upřímně zeptejte, zda být Vampýrem není jen vaše toužebné přání. Věřte mi, hraní si na něco, čím nejste, ještě nikdy ničí problémy nevyřešilo, ba naopak. Neschovávejte se před skutečností. Důvěřujte svým instinktům, ale připomínejte si, že autosugesce je velmi mocný nástroj a často opakovaná lež se tak snadno stává pravdou. Využívejte svou psychickou sílu ve svůj prospěch.

Nevěřte online testům - jsou to více či méně povedené žerty, které vás mají pobavit, rozhodně jim nesvěřujte řešení otázky, jejíž zodpovězení patrně ovlivní celý váš život.

Konečně (ne však v poslední řadě), buďte k sobě upřímní. Opravdu za obyčejnou zvýšenou fotosenzitivitou (například) nehledáte hned kdoví co? Nechcete se jen udělat zajímavější a přitažlivější pro okolí? Pokud ano, tohle není nejlepší způsob. Skuteční Vampýři svoji podstatu před ostatními tají. Proč? Protože z ní nikdy nevyrostou, budou Vampýry do konce svého života a nemohou si dovolit stigmata z minulosti. Představte si, že se jednou dostanete na nějakou významnou a ostřeji sledovanou pozici. Opravdu se chcete bát, že na vás někdo vytáhne, jak jste o sobě prohlašovali, že jste Vampýři, bez obav do ostatních řezali žiletkami a pili jejich krev? 

Být Smrtelníkem není nic špatného. Při současném trendu, kdy každý chce být jiný (a přitom se paradoxně jen zařadí do dalšího stáda) bude naopak velmi brzo vzácností, být právě "obyčejným člověkem".

Poznámky k upravené verzi

Dříve jsem považovala vyřešení otázky jedincovy podstaty za naprosto ultimátní. Proč by měl jeden ztrácet čas životem, který mu nenáleží? Dnes už vím, že se nic nejí tak horké, jak se to uvaří. 

Popravdě, poznání, že jste Vampýr, změní jediné - vnese do vašeho života konečně klid. I když z toho nemusíte mít radost (ano, i takový Vampýři se najdou), najednou z vás spadne určitý stres. Už víte, co je s vámi "špatně". Nemusíte se bát, že projevy Procitání jsou ve skutečnosti příznaky skrytého onemocnění, většina zvláštností, která se vám děje, začne dávat dokonalý smysl, uvědomíte si, že nejste sami. Ale to je zhruba všechno. Pokud máte jako Vampýři nějaké zvláštní požadavky, už jste se jim dávno přizpůsobili. Nikdo například nečeká na zjištění, že je Vampýr, aby začal vyhledávat spánek spíše v odpoledních hodinách, když se v noci vyspí špatně atd. Proto pochybujete-li, pochybujte klidně dál.  Dejte si s rozhodnutím na čas. I bez absolutní jistoty (existuje vůbec něco takového?) jste schopni jít svou cestou. To, co jste - ať už je to cokoliv - vám pomůže najít správný směr.

Těm, kteří si na Vampýry hrát chtějí, v tom nikdo a nic nezabrání. Nevadí jim, že tak ubližují hlavně sobě, je jim jedno, jak komplikují život skutečným Vampýrům, kteří se teprve hledají. Jsou nezodpovědní a bezohlední. Ale co si na nich vezmeme? Nejúčinnější zbraní je tyto osoby ignorovat. Ono je to časem přestane bavit. Dospějí a předstíraný vampyrismus jim začne překážet. A pak se možná stanou sami sebou, nebo si vyberou jinou roli. Kdo ví?

Z mého pohledu nejhorší situace nastává, pokud Vampýr vůbec neví, kým ve skutečnosti je. Za takových okolností nemůže pracovat na seberozvoji v některých klíčových oblastech, v důsledku čehož je jeho (její) život obtížnější. Nedostatečné krmení a následná Žízeň je jeden z nejlepších příkladů. Tihle "lidé" většinou nedokáží dosáhnout sebeuspokojení. Stále něco hledají, aniž by přesně věděli co, uchylují se k různým vírám, ale nenaplňují je. Těkají od jednoho k druhému, mnohdy končí jako ztroskotanci... Hlavně kvůli těmto jedincům jsem vytvořila tyto stránky. Věřím, že Ti, kteří si nejsou jisti, by svou cestu našli i bez cizí pomoci, snad poněkud obtížněji. Některým je ale potřeba nabídnout alternativu k jejich neutěšenému stavu, ukázat jim, že možná existují i jiná vysvětlení toho, co se s nimi děje, než je samotné napadla.