Tradice používání drahých kamenů v léčitelství a osobní magii se táhne napříč celou známou historií. Přestože existovala období, kdy byly drahé kameny ceněny hlavně pro své estetické vlastnosti, v posledních letech se opět těší velké oblibě kvůli možnostem využítí jejich energetického působení na organismus a prostředí, ve kterém se vyskytují.

Polodrahokamem pak jednoduše nazýváme minerál, který nevyhovuje jedné nebo více charakteristikám drahokamů (například četnosti výskytu, čistotě). Polodrahokamů existuje nepřeberné množství a na území České republiky kdysi existovala bohatá naleziště. Proslavený je především český granát.

Nyní se na problematiku energetického působení podívejme přísně "věděcky". Drahé kameny nejsou nic jiného, než chemické sloučeniny. Pokud na nás působí, jsme schopni toto působení měřit? V mnoha případech skutečně ano. Kolem některých drahých kamenů se vytvářejí pole, jiné jsou přirozeně radioaktivní, často je nezanedbatelný také jejich chemický vliv. Drahým kamenům se ovšem připisují i méně průkazné vlastnosti - tzv. pozitivní vibrace.

Magnetické pole

O magnetických vlastnostech nám cosi napovídá již samotný název jednoho z minerálů - magnetitu. Není však jediným zástupcem své kategorie, nezanedbatelné magnetické pole se utváří například rovněž kolem oblíbeného hematitu.

Elektrické pole

Také další kámen dostal název dle svých specifických vlastností - turmalín. Jeho jméno pochází ze singhalského slova turmali, které se překládá jako "kámen přitahující popel". Pokud turmalín zahřejete (stačí k tomu i pevné sevření v dlani), vytvoří se na jeho koncích opačné elektrické póly. Jiným elektrickým kamenem je například jantar (svůj elektrický náboj získává třením).

Radioaktivita

Radioaktivita drahých kamenů může být přirozená či získaná (nerosty byly radioaktivitě vystaveny uměle, nebo se původně nacházely v přirozeně radioaktivním prostředí). Příkladem přirozeně radioaktivního nerostu je heliodor, který obsahuje příměsi uranu.

Chemické vlivy

Chemických vlivů je nejčastěji dosáhováno prostřednictvím vodních výluhů minerálů, může k nim ovšem dojít i při dlouhodobém kontaktu nerostu s pokožkou. Pro tento druh působení jsou obzvláště vhodné málo chemicky stálé kameny jako sůl či kamenec, z těch méně typických pak například pyrit.

"Magické" vlastnosti

Nyní se dostáváme k obtížněji vědecky prokazatelným vlastnostem. Drahé kameny kolem sebe šíří energii, která může mít pozitivní i negativní dopad na jedincův organismus a prostředí, ve kterém je minerál umístěn. Tato energie je někdy rovněž nazývána vibracemi, což může být poněkud zavádějící. Všechny drahé kameny (až na vzácné výjimky) totiž mají více či méně dokonalou vnitřní krystalickou strukturu, která skutečně vibruje (známé je použití krystalů v digitálních hodinách či procesorech počítačů). Tyto vibrace jsou ovšem určeny fyzikálními vlastnostmi nerostu: druhem atomů a typem krystalové mřížky. Proto nemohou být zaměňovány za ony "magické vibrace", jelikož v takovém případě by všechny křemenné krystaly (křišťál, růženín, ametyst, záhněda...) musely mít prakticky shodné vlastnosti.

Existuje několik teorií snažících se o vysvětlení "magických" vlastností drahých kamenů. Mne osobně nejvíce zaujaly dvě, které bych ráda předložila i vám.

První z nich poukazuje na skutečnost, že v krystalické mřížce se mohou vyskytovat poruchy: buď jsou některé pozice obsazeny atomy "nesprávných" prvků, nebo nejsou obsazeny vůbec. V těchto místech se pak koncentruje více energie, nebo se jí tam naopak nedostává, přičemž v závislosti na této skutečnosti se mohou nabíjet a vybíjet.

Druhá teorie se o žádnou vědeckost nepokouší. Na nerosty pohlíží jako na živé organismy, které nějak vznikají, absorbují informace a v závěru své existence opět zanikají. Jejich životní cyklus je jen neúměrně delší, než život Vampýra. Podle této teorie, pokud je nerost vzat ze svého přirozeného prostředí, přestává s "učením", a naopak začně uvolňovat nashromážděnou energii do okolí. Účinky drahého kamene jsou tedy důsledkem přenosu informací z kamene na jedince v jeho blízkosti.

Obě teorie se nakonec shodují v tom, že je třeba minerál aktivovat, aby došlo k zesílení jeho energetického vyzařování. Na toto téma ovšem až v některém z dalších článků.